Raymond Moody – spisovatel, lékař, první soustavný badatel zabývající se zkoumáním zážitků blízké smrti
Raymond Moody je americký spisovatel, lékař, badatel. Ve své praxi klinického psychologa, se Moody zabýval těmi nestrašnějšími zločiny. Pracoval s masovými vrahy, násilníky, psychopaty.
Raymond Moody se narodil se 30.6. 1944 v Portedale. Celé své dětství a brzké mládí Raymond považoval ty, kteří věří tomu, že po smrti něco pokračuje, za naprosté ignoranty. Nechápal, že by tyto otázky někdo mohl brát vážně. Považoval je za vtip.
Mladý Raymond nastoupil na univerzitu studovat astronomii, zajímala ho však i filozofie. A při čtení Platonovy Ústavy, pochopil, že když téma posmrtného života bral vážně Platon, možná by ho měl začít brát vážně i on. V roce 1965 se setkal s profesorem filozofie, který líčil svým studentům svůj vlastní zážitek kdy byl prohlášen za mrtvého.
V roce 1975 napsal Moody svůj bestseller – Život po životě a věnoval ho právě profesorovi filozofie Georgi Ritchimu. Od roku 1965 sám mluvil s tisíci lidmi, kteří zažili klinickou smrt nebo zážitek blízké smrti ve stavu ohrožení či velkého stresu a strachu. Svoji knihu začal psát po tom, co se setkal s oním profesorem – psychiatrem Dr. Georgem Ritchiem. Sám Ritchie později svůj příběh popsal v knize Return From Tomorrow, vydané v roce 1978. Po tom, co si Moody tento příběh vyslechl, začal se o zážitky blízké smrti více zajímat a posléze vznikla jeho slavná kniha, která znamenala počátek zkoumání tohoto fenoménu.
Příběh George Ritchieho ve zkratce.
V roce 1943 zemřel tento tehdy dvacetiletý voják amerického vojska na zápal plic. Byl prohlášen za mrtvého, a to na celých devět minut. Jeho tělo bylo odvezeno do márnice, asistent však v jednu chvíli zpozoroval malý pohyb hrudníku, zavolal lékaře a ten následně použil adrenalinovou injekci. Po devíti minutách se George vrátil mezi živé. Devět minut změnilo celý jeho následující život. Setkal se podle svých vlastních slov s Ježíšem Kristem a ten mu ukázal tři věci – bezpodmínečnou lásku, to, že na druhém břehu začneme tam, kde jsme skončili, že půjdeme tam, kam budeme zařazeni podle svých skutků a třetí – že život je věčný.
Moody sám vyslechl tisíce lidí, kteří zažili NDE, tedy zemřeli a vrátili se. Popsal všechny fenomény, které lidé blízko smrti zažívají. Popsal dokonce i tzv. SDE – zážitek sdílené smrti, kdy to, co prožil a viděl umírající nebo resuscitovaný pacient, prožili i členové lékařského týmu nebo rodinní příslušníci. A to už, jak sám Moody podotýká, nelze svést na nedostatečné okysličení mozku nebo zvýšenou mozkovou aktivitu ve chvíli smrti. Popisuje, že lidé kolem pacienta nebo umírajícího vidí zemřelé příbuzné, kteří si dotyčného přišli převzít nebo vidí jeho celý život před očima. Raymond Moody k tomuto vtipně říká – doufám, že můj život se promítne jen a pouze mně.
K poznání, že život po smrti existuje, musí každý dojít sám, říká Moody. Nikomu svůj osobní závěr, ke kterému došel svým výzkumem, nevnucuje a nikoho nehodlá přesvědčovat.
Moody: Poté, co jsem mluvil s více než tisíci lidmi, kteří zažili tuto podivuhodnou zkušenost, mohu čestně a bez pochyb prohlásit, že posmrtný život existuje. Na základě výpovědí svých pacientů nemám absolutně žádné pochybnosti, že se na krátko dostali na onen svět.
Raymond Moody otevřel dveře, kterými prošli a procházejí mnozí další výzkumníci fenoménu zážitků blízké smrti, zážitků sdílené smrti, vystoupení z těla a dalších.
Pim van Lommel je jedním z nich. Vrstevník Moodyho – lékař, kardiochirurg, vědec, autor knih. Pim je první vědec, který vytvořil vědeckou systematickou studii zážitků blízké smrti. Studie, kterou Pim prováděl v nizozemských nemocnicích, zahrnula celkem 344 pacientů, kteří měli zástavu srdce a byli úspěšně resuscitováni. Celkem 62 lidí z tohoto vzorku, zažilo nějakou formu NDE. Studii si můžete prostudovat zde. Po vytvoření účtu, který je zdarma máte přístup k celé studii. https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(01)07100-8/fulltext
Jedna příhoda, která se udála na začátku této studie – v její pilotní fázi. Je fascinující, vtipná a je uvedena přímo ve zmiňované studii.
Kde jsou moje zuby?!
Do nemocnice přivezli muže v kómatu. Sestra si všimla, že má zubní protézu. Vyndala ji muži z úst a uložila. Muž byl v kómatu, nevnímal. Byl udržován v umělém spánku asi tři týdny a po tom, co se probral, začal se shánět po svých zubech. Když jednoho dne konečně přišla do práce sestra, která muži zuby uklidila, pacient hned zavolal: „Ta sestra ví, kde jsou moje zuby!“ Sestra nechápala a pacient začal povídat, jak ji viděl z výšky, jak mu zuby vzala a dala je na místo pod spoustou papírů a pod nějakými lahvemi. Přesně tam zuby byly a muž dostal svůj chrup zpět.
Další odborníci, kterým zážitky jejich pacientů nedali spát, jsou například Dr. Peter Fenwick neuropsycholog a neuropsychiatr, který spolu se svou ženou Elizabeth, napsal knihu The Art of Dying, Umění umírání, sám vyslechl stovky případů Nde a napsal o svých výzkumech několik knih.
Všichni tito vědci, lékaři, kteří sami nezažili zážitek blízké smrti, vypovídají, že ztratili strach ze smrti. Přesně tak, jak to popisují ti, kteří zážitek blízké smrti prožili na vlastní kůži. Možná obava z bolesti z umírání je stále přítomná, ale strach ze smrti samotné zmizel.
Články pro vás píše Vendy – zapálený teoretik, fascinovaný krásnými příběhy o bezpodmínečné lásce a jednotě. Co mě osobně na těchto příbězích nejvíc přitahuje a fascinuje, je změna, která se uděje lidem po takových zážitcích. Mnozí změní priority, ba i celý život. Vrací se zpět beze strachu s vědomím, že ty jsi já a já jsem ty, že jsme jedno a to, co dělám druhému, dělám sám sobě.
Strach nás ovládá víc než cokoliv jiného, proto je důležité, zbavovat se ho a žít svůj život odvážně a pravdivě.
Měli jste vy nebo váš blízký nějaký pozoruhodný zážitek? Chcete se o něj podělit? Napište mi na mail: zpravyzesvetla@seznam.cz