Znáte někoho, koho jste v životě osobně nepotkali, ale prostě víte, že je to krásný člověk. Že kdybyste ho potkali, hned byste ho objali. Tak na mě působil Peter Fenwick. Krásný nekonfliktní člověk, který se věnoval něčemu, čemu věřil.
Nebo lépe řečeno – nejdříve nevěřil, ale pěkně popořádku…
Peter Fenwick byl neuropsycholog a neuropsychiatr, který se narodil 25. května 1935, zemřel před pár dny 22. listopadu 2024. Je známý svými studiemi na téma epilepsie a také zážitků blízké smrti. Ve své praxi pracoval s lidmi, kteří prodělali poranění mozku, zkoumal pacienty s epilepsií.
Peter byl klasický skeptik, vědec, materialista. Sám prohlašoval, že když slyšel příběhy NDE, myslel si, byl přesvědčený, že se tyto příběhy dějí jen v Kalifornii a nikdy, nikdy, za Atlantikem. Zkrátka to pro něj byly americké nesmysly. A to i po přečtení knihy svého kolegy – slavného Raymonda Moodyho. K tomu, aby začal brát tyto zážitky vážněji, ho přiměl až jeho vlastní pacient, který mu začal líčit velmi podobný příběh, jaký se dočetl ve slavné knize Život po životě. Pacient mu vyprávěl, jak vystoupil ze svého těla při své resuscitaci a sledoval celé dění.
Peter napsal spolu se svou ženou Elizabeth několik knih. Elizabeth Peterovi pomáhala se stylistikou, pravopisem, otesala formu knih od možných chyb, protož Peter jak se sami vyjádřil, byl lehce dyslektický. Knihy Petera a Elizabeth – The art of dying, Past lives, The hidden door, The truth in the light. Bohužel, žádná z jejich knih nevyšla dosud v češtině.
Peter se o téma zážitků blízké smrti začal zajímat, chtěl toto téma vědecky prozkoumat a přijít mu na kloub. Zkoumal funkce mozku při jeho poškození, zabýval se meditacemi a jejich vlivem na funkce a procesy v mozku. Měl například jedinečnou příležitost skenovat mozek George Harrisona z Beatles, když se věnoval meditaci. Zkrátka zkoumal korelace mozkové činnosti a lidského chování.
Co se výzkumu zážitků blízké smrti týká, nejdříve se věnoval jednotlivým případům, které náhodou potkal ve své praxi. Poté započal výzkum v nemocnicích a hospicích. V roce 1987 se zúčastnil televizního dokumentu o těchto fenoménech a na základě vysílání dostal 2000 dopisů. Z těchto dopisů Peter spolu se svým týmem vybral 500 nejzajímavějších případů a autory obeslal s podrobným dotazníkem. Podobný průzkum už nikdy nebude zopakovaný proto, že 98% z dotázaných, nikdy neslyšeli o zážitcích blízké smrti před tím, než sami měli tento zážitek. Což je už dnes opravdu nemožné zopakovat.
K čemu došel Peter Fenwick ve svých výzkumech? Jak popsal to, co se děje na konci života? Projdeme tunelem, potkáme svého průvodce, naše blízké, kteří už zemřeli, může nám být promítnut náš život a dojdeme do bodu, kdy se rozhodne, jestli půjdeme dál nebo se vrátíme na Zem. Když Peter začal svůj vědecký systematický výzkum v roce 2000, byl jedním z prvních. V té době bylo velmi málo studií na toto téma. Kvůli malé osvětě a skutečnosti, že smrt a umírání bylo zkrátka tabu, mu nebylo dovoleno, dělat svůj výzkum zaměřený na pacienty. Změnil proto směřování a udělal výzkum mezi těmi, kteří se starali o umírající. Jak sám říká, tyto instituce jsou povětšinou rozděleny na dva tábory – lékařský tábor, který tyto fenomény popírá a tábor sester a pečovatelů, kteří s pacienty přichází přirozeně více do styku. Zaměřili se na tři hospice v Anglii a tři hospice v Holandsku.
Popsal několik fenoménů, kteří se dějí před smrtí. Jeden z fenoménů je předpověď vlastní smrti. Peter zmiňuje Dalajlamu, který řekl, že všichni budeme vědět dva roky před smrtí, že zemřeme. Tady musím udělat jednu vsuvku. Peter Fenwick si založil Youtube kanál, se kterým mu pomáhal jeho vnuk. Bylo velmi milé sledovat propojení dvou generací. Téměř devadesátiletého Petera a práci jeho vnuka. Střih, hudba, vtipná znělka s kočkou skákající na klín dědečka… Dalajlama měl asi pravdu, neboť poslední videa na kanále Petera, jsou z doby před dvěma lety. Věděl tedy Peter, že se blíží jeho konec? Nebo byl upoután na lůžko a nemohl natáčet další videa, nevíme…
Další z fenoménu, které popisuje je, že několik týdnů před naším odchodem, přijdou na návštěvu naši zemřelí blízcí. Jsou to nejčastěji nejbližší příbuzní, rodiče, sourozenci. Další z návštěvníků jsou spirituální bytosti, bytosti světla, andělé.
Vzdání se všeho.
O čem Peter Fenwick mluví, co je skutečně důležité v posledních chvílích života? Musíme se připravit na vzdání se. Musíme se vzdát našeho života, zanechat naši rodinu, našeho manžela, manželku, děti, propustit všechny milované, zanechat myšlenky na tělo, peníze, majetek. Zkrátka vše pustit a odpustit. Odpustit staré křivdy, stará bolístka. Pak jedině budeme mít hladký přechod na druhý břeh.
Věřím, že Peter věděl, že odchází. Že se blíží jeho pozemský konec. Věřím, že měl vše vyřešeno, že byl s každým ve svém životě smířený a byl smířený i se svým odchodem. Věřím, že Peter už ví a dívá se na nás odněkud… Šťastnou cestu krásný člověče, šťastnou pouť nekonečné Bytí!
Stránky nejsou nijak ideologicky ani nábožensky orientované, nikým nesponzorované a naprosto nezávislé. Pokud budete chtít moji práci, můj výzkum podpořit, můžete mi koupit kafe nebo dobrý čaj:) Ikonka se zobrazí při rozkliknutí jakéhokoliv článku – na desktopu vpravo, na mobilu dole. Jedna káva je 5 Euro a můžete mě pozvat na kolik jen si budete přát. V těchto dnech vzniká kniha a vaším příspěvkem podpoříte i její vznik. Děkuji!
Já jsem to!